Naše kancelář se nachází v přízemí v kompletně proskleném prostoru, což by se mohlo vzhledem k blízkosti vodní plochy zdát jako skvělá příležitost pro celodenní kochání se, bohužel toho ani přes velká okna z vody mnoho nezahlédnete. Spíš bych to přirovnala jako když si v lese sednete mezi stromy. Kmeny stromů, to je totiž to, co je primárně vidět při pohledu z okna. Poměrně často venku taky proběhne veverka, dneska jsem dokonce zahlédla zajíce!!!
Projekty jsou rozděleny mezi "teamy" po 3 až 5 lidech, každý tak pracuje na tom svém a o tom zbytku se toho moc neví. Teda já toho moc nevím. Škála zaměření je ale od bydlení, přes kanceláře až k rekonstrukcím. V porovnání s ateliérem v Dánsku tu neprosakuje žádná silná filozofie, jen se prostě následuje německá přesnost, řád a kompoziční zásady.
Když už jsem u toho porovnávání, nedá mi to trochu se nepousmát nad rozdílností kultur, která se podepisuje i do kultury pracovní. Zatímco se v Kodani celé dopoledne přímo uprostřed kanceláře chystal oběd a vařilo se, tady není ani mikrovlnka, aby se prostor nezasmradil; zatímco se v Kodani třídilo všechno, co se jen dalo, tady se hází do jednoho koše platový pytlík, šlupka od banánu i papírový kapesník; a zatímco se v Kodani udržovala (možná zásluhou stážistů) jistá míra denní konverzace a lehkého rušna, tady by byl občas slyšet i spadnout špendlík na zem a i při bližší konverzaci si kolegové drží poměrně nízkou hlukovou hladinu. Kromě jednoho z mých šéfů teda - to je moje krevní skupina, taky je ho slyšet, kamkoliv se pohne!
Nebo to možná jen dělá poměr počtu lidí ku čtverečním metrům, kdy jednoznačně vítězí Hamburk, tady se místem fakt nešetřilo... Prostor je to ovšem - ACH! ♥